ORAVA
19.-21. srpna 2016
Konec srpna byl učený pro místecké skauty a skautky a pro vodu
- hledali jsme dlouho, než jsme vybrali a i tak si nebyli jisti,
zda bude vody dost... A vyšlo to, bylo jí opravdu přehršel
(nejen v sobotu, ale i v neděli, kdy odpoledne lelo jak z
konve..). Pro zájemce jsme zveřejnili pár zážitků.
Astérix a Obélix na Štecovce 2016
25.červenec 2016, 14:00
PONDĚLÍ - STAVĚČKA III. + PŘIVÍTÁNÍ OSTATNÍCH,
VYTVOŘENÍ GALSKÝCH RODIN
04.07.2016
Po budíčku a rozcvičce nás čeká netradiční snídaně - na
stromech. Následuje ještě trocha práce s dostavbou tábora,
oběd a odpoledne již očekáváme vlčata a světlušky, které
přijíždějí vlakem a jako my poslední část trasy absolvují
pěšky. Večer mezi nás přišel Astérix, Obélix a Panoramix...
STŘEDA - GALOVÉ
JDOU NA VÝZVĚDY
06.07.2016
Hned ráno se Galové dozvěděli zprávy týkající se Římanů, ale
nevěděli, jestli jsou pravdivé. Proto se každá rodina vydala
na dalekou cestu. Cílem bylo vyzvednout tajnou zprávu od
zvěda v římských legiích. Cestou měli Galové možnost
navštívit tajemné kamenné koule Megoňky.
ČTVRTEK - STAVBA
ÚKRYTŮ
07.07.2016
Ráno si táborníci mohli vyzkoušet své schopnosti. Odhadovala
se délka, čas, hmotnost, vzdálenost a mnoho dalších. Ale
protože se předešlý den dozvěděli, že se na vesnici chystají
Římané zaútočit, museli si připravit obranné příbytky. Ty
také následující noc otestovali.
PÁTEK - ÚNOS PANORAMIXE
08.07.2016
Vše se zdálo v pořádku jako každý jiný den. Až do chvíle,
kdy se Galové dozvěděli, že byl unesen Panoramix. Galové si
procvičili práci s mapou nejen při hledání stop, kde by
Panoramix mohl být, ale i při hledání klíčů, aby Panoramixe
mohli vysvobodit. Večer se jevil, jako vhodná situace pro
záchranu druida. No a naši nejstarší - Panteři a Tygřice -
se vydali na dalekou cestu za dobrodružstvím.
SOBOTA - PANORAMIX ZTRATIL PAMĚŤ
09.07.2016
Ráno jsme bedlivě očekávali příchod Tygřic a Panterů, kteří
přečkali bouřlivou noc v přírodě. Přes den jsme se věnovali
přípravě slibového ohně. Všichni přiložili ruku k dílu a
společně jsme ho úspěšně dokončili. Odpoledne jsme také
zvládli uvařit lektvar pro Panoramixe, který ztratil paměť.
STŘEDA - NÁVŠTĚVA CAESARA
13.07.2016
Balení, ukončení tábora, bourání našich stanů a Pantheonu,
úklid tábořiště a odchod z tábořiště na vlak do Mostů u
Jablunkova.I letos má vlak zpoždění a proto přijíždíme o
hodinu později do Frýdku. Je důležité, že se nakonec děti v
pořádku vrátily a máme si o čem vyprávět.
Fotky Honzy Kl., Šerifa 1, Šerifa 2, Markéty. U všech platí jedno přihlašovací jméno "Asterix" a heslo "Obelix". A výběr fotek, které dokumentují průběh tábora jako celek pro vás chystáme :-).
VÝLET LVÍČAT
18. června 2016
Naše nejmladší družina vyrazila do přírody - na Metylovickou
hůrku pod vedením Katky a Tygřic. A tady je zápis Julinky:
Prvně jsme se sešli na Letné, potom přijel autobus, potom jsme
jeli na začátek výletu a pak jsme šli cestou a velcí nám
nachystali stopy. Ty stopy byly červené fáborky. Střídali jsme
se ve sbírání fáborků a potom jsme dorazili tam, kde byli velcí,
zahráli jsme si nějaké hry a potom jsme dorazili na to místo,
kde jsme opékali párky a maršmelouny a hrálí jsme si tam. To
místo se jmenovalo Hodoňovice u křížku. Lvíčat nás bylo 5 a
velkých bylo 3.
Julinka (6,5 let)
NEONKY V AKCI 2
11.-12. června 2016
Tentokrát jsme vyrazily na kolech do 30 km vzdáleného Bohumína, kde jeskyňáři měli připravený alpský traverz přes řeku Odru. Bylo to super. A protože jsme si chtěly splnit zároveň bod do stezky (40 km na kole za jeden den), dojely jsme na kolech až do Ostravy. Na Masarykově náměstí si daly zmrzlinu a poté zjistily, že Kája má prázdné kolo. Nehoda přišla přesně tak, že nás v ničem neohrozila - 40 km jsme měly a na nádraží Ostrava střed to byl kousek. Bylo zde trochu plno (parní lokomotivy vyrazily do světa u příležitosti dne muzeí), ale vše jsme zvládly a dojely zpět do Sviadnova. Tam jsme odložily kola, nasadily batohy a vyrazily směr Štandl - naše akce totiž pokračovala přípravou večeře (na přípravu a péči náročné tousty na ohni) a následné přespání pod širákem...
Kupodivu jsme se v neděli probudily živé, celé a zdravé. Žáden
medvěd nedorazil. Nevadí, užily jsme si to. Ostatně - máme pro
vás pár fotek
(jméno: Neonky heslo: bezruci) a také video z traverzu :-)
Zpracováváme také rozhovory s účastníky. První přinášíme zde:
STŘEDISKOVÝ SNĚM
10. června 2016
Jednou za tři roky je třeba provést revizi ve vedení střediska a při té příležitosti se zamyslet na jeho směřováním. Sněm se uskutečnil ve Sviadnově - u klubovny v nově pořízeném Pantheonu. Kromě toho, posezení uvnitř stanu bylo bylo příjemné (hlavně díky výbornému občerstvení, které nachystala Lenka a připojila se taky Lucka), tak jsme měli možnost vyslechnout zhodnocení uplynulých tří let od Toma Stolína, zprávy z roverského kmene a rekonstrukce Ivančeny od Číňana či rekapitulaci hospodaření od Markéty a ohlédnutí za stavbou klubovny od Toma Merty.
Poté jsme přistoupili k samotné volbě - nové složení vedení
střediska je následující:
vedoucí střediska - Tomáš Stolín, jeho zástupkyně - Markéta
Šuchová
členové revizní komise - Ivana Soldánová (předseda), Lenka
Kleinwächterová, Lucie Luterová
volený člen střediskové rady - David Čajan
duchovní zpravodaj - Jan Kleinwächter
Všem zúčastněným patří velký dík, všem těm, kteří se zavázali v příštích třech letech sloužit středisku hodně dobrých nápadů a dostatek energie pro jejich uskutečnění. Pár dalších snímků najdete tady.
NEONKY V AKCI 1
7.-8. května 2016
Závody vlčat a světlušek už pro nás nejsou. Tak to se Neonky
dozvěděly trošku se zpožděním... Neprošly testem věku. A co tedy
budeme dělat? Tak vyrazíme na skautskou výpravu! Tak nějak
vznikl nápad o od nápadu byl jen kousek k realizaci. Schůzku
před akcí jsme věnovaly přípravám - kdo a co zařídí a ponese, co
budeme vařit, jak budeme spát.
V sobotu jsme se odpoledne postupně sešly v autobusu, který nás zavezl do Metylovic. Odtud je to kousek na Metylovickou hůrku... Než dorazila Markéta, tak už stály stany a téměř bublal guláš v kotlíku... Idylka... Po večeři jsme ještě chvíli poseděly u ohně, pak se vydaly rozhlédnout do kraje a na noční oblohu... Bylo moc hezky.
Ráno jsme si umíchaly vajíčka, sbalily náš tábor a vyrazily do Hodoňovic na mši svatou. Po ní jsme ještě chvíli hrály sochy (než nás odvezli rodiče domů). Byla to naše první družinová výprava s přespáním - a myslím, že jsme obstály. Pár fotek jako důkaz.
ZÁVODY VLČAT A
SVĚTLUŠEK - JANOVICE BYSTRÉ
7. května 2016
Závody vlčat a světlušek se konal pod taktovkou střediska
Frýdlant n. Ostravicí a nesl se v duchu Harryho Pottera. Těch
postav, které jsme mohli potkat... Bylo to úplně jako ve filmu.
Také úkoly, které nás čekaly byly zasazeny do motivačního rámce.
Zázemí bylo uvnitř sokolské chaty - dělaly se tady výborné párky
v rohlíku, pouštěly pohádky či bylo možné hrát deskové hry.
Venku zase bylo možné sportovat a běhat podle chuti.
A jak to všechno dopadlo? Závodu se zúčastnily 3 družiny -
světlušky Veverky (11. místo), Netopýrky (7. místo) a vlčata
Mloci (6. místo). Nebylo důležité vyhrát, ale zúčastnit se - a
to jsme si všichni moc užili - viz foto.
A příště třeba zaútočíme na stupně vítězů...
NÁCVIK NA ZÁVODY
VLČAT A SVĚTLUŠEK
1. května 2016
Závody vlčat a světlušek se konají jen 1x za dva roky. Možná právě proto někteří vůbec netuší, co je čeká. A proto jsme se rozhodli uspořádat takové cvičné kolo... střediskové. Starší skauti, skautky a roveři byli na stanovištích jako rozhodčí a mladší pak si měli možnost vyzkoušet závodit. Bylo to napínavé, soutěžilo se v deseti disciplínách (kuchtění, příroda, zručnost, vlast a skauting, zdravověda, fyzická zdatnost, schopnost vyhledávat informace i umět se zachovat v krizových situacích).
Podařilo se skloubit role skautů, skautek a roverů i vlčat a světlušek a vytvořili jsme si vzájemně moc hezké odpoledne. Všem zúčastněným patří velký dík. Pár snímků na památku najdete tady.
IVANČENA 2016...
jednodenní
23. dubna 2016
Všichni, kdo nezabrali v pátek, mohli v sobotu. Vyráželo se v
7:15 z Frýdku, ale někteří to vzali po vlastní ose a tak jsme se
nahoře nestačili vítat ;-) My byli nahoře včas, tak jsme měli
příležitost si pořádně prohlédnout a zapamatovat podobu mohyly
již přede mší.
Společně s ostatními jsme prožili mši svatou a zúčastnili se ceremoniálu, pak už jsme museli utíkat na autobus a vlak. Bylo to ale super a můžete nás (a třeba taky Šamana a jiné) najít na společných fotkách také tady pod jménem a heslem dron
IVANČENA 2016... s
přespáním
22.-23. dubna 2016
Tygřice, Rysi, Panteři i Bobři - z každé družiny se sešli zástupci na nádraží ve Frýdku, odvážně na ramena nasadili krosny a s plnou polní vyrazili do světa. Dostali na cestu pár peněz a mapu - a věřte nebo ne, našli své místo ke spaní na krásné louce. Postavili stany, uvařili čaj, odvážní dokonce usmažili vajíčka, pouštěli dron, zahráli si hru "Chaos ve městě" a vydali se prozkoumat okolí a tábory ostatních. Za svitu měsíce v úplňku se pak vrátili a ulehli do připravených spacáků...
Ráno se kupodivu nenašel jediný umrzlý a proto jsme mohli po
snídani vyrazit dál - přímou čarou do kopce, ať nechodíme
zbytečně sem a tam... Zadýchali jsme se, ale díky tomu jsme
přišli na Ivančenu včas. Potkali jsme se tam s Neonkami,
Netopýrkami, Veverkou, dalším Rysem a spoustou dalších
kamarádů... Mši svatou jsme slavili s otcem Vítkem Zatloukalem a
otcem Petrem Smolkem, vše pod drobnohledem televize Noe.
Následující slavnostní ceremoniál u mohyly byl velkolepý,
spousta lidí která se tam nakupila nám znemožnila slyšet.
Alespoň jsme měli někteří možnost vidět - náčelníka, náčelní a
jiné...
Lidské bingo nás donutilo poznávat nové kamarády, zatímco
trampská kapela hrála známé písničky na basu, housle i kytary...
a pak jsme se vydali na cestu zpátky. Našli jsme medvědí česnek
a tudíž nás přepadly chutě na topinky... I stalo se a bylo to
velmi dobré :-) Pak jsme nasadili opět batohy na záda a vyrazili
do Janovic na autobus. Zážitky nám už nikdo nevezme (snad jen
HOSIP by to mohl zkazit), pro všechny případy jsou zde fotky pod
jménem a heslem dron
PÁNSKÁ VÍKENDOVKA V
PŘÍBOŘE
18.-20. března 2016
Tentokráte jsme uspořádali víkendovku pouze pro pánskou část
našeho střediska. Ne že by holky víkendovku neměly, měly svůj
„babinec“ dokonce ve stejném termínu a nedalo od nás, ale přece
jen se musely obejít bez našich okras, čehož nepochybně
litovaly.
Ale zpět k pánům. Již od samého začátku akce bylo vidět, že
máme vše plně v rukou a naplánovanou každou minutu, tedy až na
pár drobností. Třeba když v den odjezdu jsme měli několik
telefonátů od rodičů, kdeže vlastně mají předat děti. Vloudila
se totiž drobná chybička do místopisu, když za nástupní místo
bylo určeno autobusové stanoviště v Místku. My jsme jednoznačně
mysleli autobusové stanoviště ve Frýdku, jinak bychom uvedli, že
sraz je na starém autobusáku. I přes toto drobné nedorozumění
jsme se nakonec sešli všichni včas a na správném místě. Kuba s
Davidem neomylně našli nástupní místo a čas odjezdu autobusu do
našeho cíle – Příbor, zastávka Tatra. David dokonce i dobře
nakoupil lístky v požadovaném množství, takže jsem si myslel, že
Panteři složili zkoušku z dopravy na výbornou, když se ale hoši
zakecali a málem jsme přejeli cílovou stanici, musel jsem jim
známku o dva stupně snížit.
Po vystoupení z autobusu dostali kluci mapy s vyznačením
cílového místa a seznamem ulic, po kterých je třeba projít.
Pravda nebyla to nejkratší trasa, ale museli jsme trochu
natáhnout čas, protože ubytování bylo možné až od 18 hodiny. To,
že hoši zcela netrefili požadované ulice, prostě do ní vešli
druhým koncem, mě příliš nepřekvapilo, přece jen mapa města asi
není to, na co jsou zvyklí. Co mě však překvapilo, bylo že
někteří experti už dvacet kroků od autobusu naříkali, že je bolí
nožičky. Z toho jsem usoudil, že mají v rodině předky ze
Slovenska, protože jedině tam „sa chodí“ i když jedete
autobusem.
I tak jsme dorazili na místo přece jen dřív, takže jsme si
museli v parku zahrát pár her, než skončili příborští skauti
schůzku a my mohli obsadit jejich klubovnu.
Klubovnu mají velkou, pěkně vyzdobenou a je vidět, že již mnoho
pamatuje. Každá družina má svou vlastní místnost, k tomu velký a
malý sál. Jo, to takhle mít v Místku. Nic, trochu jsem se
zasnil. Díky velkému počtu místností jsme se mohli rozdělit a to
vedoucí do jedné, Sviadnov do druhé a Místek do třetí. Ukázalo
se, že toto rozložení bylo maximálně výhodné, neboť Místek hrál
dračí doupě a Sviadnov zas preferoval pin-pong. No, a vedoucí
zase nerušilo chrápání naší dospívající mládeže. Navíc si kluci
zpestřili večer lovem divé zvěře zvané myš. To se jim povedlo a
chudáka vypustili dveřmi ven. V radosti nad úspěšným odchytem a
ještě úspěšnějším vypuštěním jaksi pozapomněli pevně zavřít
vstupní dveře za což nás poctili svou návštěvou příslušníci
policie, kteří nás na tento fakt upozornili. Po tomto setkání
jsme dveře opravdu důkladně zavřeli a mohli klidně usnout s
pocitem bezpečí. Ještě než jsme usnuli, tak jsme si udělali
černou půlhodinku a rozebírali jak chránit přírodu. Kluci se
shodli na tom, že budou uklízet odpadky v lese – beru je za
slovo a určitě jim umožníme se realizovat.
V sobotu ráno nás po snídani posílil ještě jeden člen a tak jsme
vyrazili na výlet. Nakonec jsme se rozhodli, že vyrazíme do
Štramberka, podívat se jak se daří holkám. V mapě jsme si
vybrali trasu kolem řeky, ale u nádraží jsme narazili na
rozcestník, který nás poslal, zcela překvapivě, úplně jinou
cestou. Musím však přiznat bez mučení, že nová trasa byla velmi
pěkná, vedla přes zajímavá zákoutí a cesta pěkně ubíhala. Tedy
jak komu. Čelní skupina šla svižným krokem a prováděla průzkum
trasy, skupina střed hrála i za pochodu dračák, takže okolí moc
nevnímala, a zadní voj uzavíral kočárek a pozorovatelé přírody,
kteří se zastavovali u každého broučka a kytičky. To způsobilo,
že když čelo hrdě vstupovalo do Štramberku, tak zadní voj
opouštěl Příbor, což jak jistě uznáte, je obdivuhodný výkon. I
přes tento zápis do knihy rekordů jsme přeci jen po dvou
hodinách dorazili na náměstí ve Štramberku. Zde kluci projevili
chuť utratit něco peněz, takže dostali povoleno koupit místní
specialitu – uši. Ke chvále kluků nutno říct, že nákupy
prováděli s myšlenkou na své blízké doma, takže někteří určitě
donesli domů aspoň jedno balení. Jako nejlepší nákupčí se ukázal
Martin, který si objednal čtyři balení různých chutí, která pak
spokojeně sbalil do batůžku a se slov „děkuji“ se hrnul ke
dveřím, čímž vzbudil v krámku záchvaty smíchu. Nutno přiznat, že
svůj omyl si uvědomil a poctivě zaplatil. Vzhledem k tomu, že
hoši začali padat hlady, doptali jsme se místních, kde bychom
dostali dobrou polívku. Doporučenou restauraci jsme našli a jako
bonus k chutné polévce jsme, zcela neplánovaně, shlédli v
televizi i biatlonový závod žen s hromadným startem. Řádně
posilněni hoši doputovali zpět na náměstí, kde nám holky půjčili
propriety ke hře, ve které bylo třeba najít domy podle
vyfocených detailů. K našemu překvapení to kluci zvládli za
čtvrt hodiny, což nás vedlo k povelu „zrychleným pochodem směr
nádraží“, kde jsme doufali stihnout vlak do Příbora. Nikdy bych
nevěřil, jak dokáže zrychlit člobrďa, který už opravdu, ale
opravdu nemůže, když se mu řekne, že když nestihneme vlak, tak
jdeme pěšky celou cestu zpět. Náš úmysl by se jistě podařil,
pokud bychom si nespletli budovu nákladního nádraží s budovou
nádraží osobního, prostě jsme zahli vpravo místo vlevo. Nicméně
i přes tento drobný nedostatek jsme vlak stihli a rychle do něj
začali nastupovat. Jenže jak rychle jsme nastoupili, tak rychle
jsme vystoupili, když nám laskavá paní průvodčí s milým úsměvem
na tváři oznámila, když viděla naše zcela vyčerpané a strhané
obličeje, že nám jako bonus dá přirážku 40 korun na lístek, páč
jsme neměli lístky koupené v pokladně. Poté co jsme vydýchali
zklamání z odjíždějícího vlaku, prozkoumali jsme jízdní řád, což
vedlo ke zjištění, že další vlak jede za hodinu. Vzhledem k
pěknému dni jsem dospěl k závěru, že nemá smysl lelkovat na
nádraží a i přes drobné protesty byl vydán pokyn k přesunu na
další zastávku do Kopřivnice. Kromě pěkné procházky jsme
ušetřili i na jízdném. V Kopřivnici pak jsme již bez problémů
nastoupili na courák, který byl překvapivě plný lidí, a bez
úhony dorazili do Příbora. Zde nás čekal bonus v podobě vynášení
smrtky a vítání jara.
V klubovně si měli kluci vymyslet, co budou vařit na večeři. Od
návrhů, za které by se nemusel stydět ani šéfkuchař v
pětihvězdičkové restauraci, postupně nároky klesaly až k nudlím
s kečupem, aby definitivně skončili na nudlích, kečupu, párku a
sýru. Po tomto konečném verdiktu bylo využito blízkého marketu k
nákupu surovin, kdy kluci nejdříve neomylně sáhli po nejdražších
nudlích, aby si vzápětí vzpomněli na skautský zákon, konkrétně
bod skaut je hospodárný a pro změnu vybrali z regálu nudle
nejlevnější. A zatímco kluci pod vedením Jeníka a Pavla kutili
svou večeři tak sbor náčelníku po krátké poradě rozhodl řešit
logistiku nedělního odjezdu domů, vzhledem k počtu účastníku
víkendovky, pomocí vozů, proto bylo nutné zajet ještě pro jedno
auto do Sviadnova, což se podařilo. Na závěr dne byl ještě na
programu ping pongový kolotoč, upíři a těsně před spaním pak
černá hodinka.
Nedělní ráno bylo příjemné překvapení, kdy Janek s Martinem,
kteří vstanuli dříve, nejen že ostatní nevzbudili pobíháním a
povykováním na chodbě, ale nachystali snídani. Kterou ostatní s
chutí spořádali. Takto posilněni jsme vyrazili na mši do
kostela. Vzhledem k tomu, že byla Květná neděle, byla to velká
sláva s dechovkou, průvodem a za přítomnosti televizních kamer.
Díky skautským šátkům byli kluci vděčným terčem objektivů. Více
času v záběru bylo věnováno snad jen malým dětem v kočárkách a
vyšňořeným maminkám. Pro naše uši jistě bylo příjemné slyšet
pochvalu, jak je pěkné, že jsme přišli v krojích (ve skutečnosti
jsme měli na bundách jen šátky, protože bylo docela chladno). Po
skončení slávy, která trvala docela dlouho jsme si v klubovně
sbalili svoje věci a po delší poradě vedoucích nasedli do aut a
vydali se směrem k domovu, ale ne docela domů, nýbrž do
restaurace na dopravním hřišti, kde jsme si dali na oběd pizzu,
což jsme si mohli dovolit díky tomu, že nákup surovin na večeři
provedli kluci opravdu úsporně. A tak byly děti navráceny
rodičům sice s mírným zpožděním, zato však s plnými bříšky. Ale
věřím, že byli i plni dojmů z, podle mě, povedené akce. Takže si
můžeme jen přát, ať se na další akci sejdem, minimálně ve
stejném počtu.
Tomáš
DÁMSKÁ VÍKENDOVKA VE
ŠTRAMBERKU
18.-20. března 2016
Všechny dámy vyrazily - oblékly si středisková trička, a
nasedly do vozu Českých drah, který je dovezl až do
Štramberku... Následovala spousta her, překvapení i nevšedních
zážitků (noční návštěva Šipky, výstup na rozhlednu Bílá hora,
zkoumání architektonických prvků na domech, soutěž tety
Kateřiny, tvoření "neandrtálce", pečení štramberských uší aj.).
Víkend jsme zakončily v Lidovém domě na velikonočních dílnách. Fotky jsou pod jménem mistek a heslem
bezruci (vše bez diakritiky).
TURNAJ VE FLORBALE VE
SVIADNOVĚ
25. února 2016
Zima se blíží ke konci a před námi je jaro a s ním i spousta
venkovních aktivit vyžadujících dobrou kondici. Abychom se
přesvědčili, jak na tom po zimě jsme, a zda jsme moc
nezlenivěli, uspořádali jsme si takový malý turnajíček ve
florbale v tělocvičně ve Sviadnově. Zúčastnili se nejen místní
Mloci a Rysi, ale i přespolní Panteři a Bobři (ti vytvořili
kombinované družstvo s vedoucími, protože dorazili jen dva).
Nebudu zde rozepisovat průběh všech zápasů, ani tabulku, i když
by si mnohá utkání zasloužila samostatný článek, ale dovolím si
vypíchnout jen pár perliček. Tedy, Bobři dorazili sice jen dva,
zato kvalitní hráči, přesto, nebo právě proto byli doplněni o
dva vedoucí. Rosťa chytal hrdě celou dobu v brance, a jeho
fotbalový styl by uchvátil nejednoho lovce talentů, a v poli
občas naskočil Tomáš. Bobří družstvo bylo navíc lehce
znevýhodněno počtem hráčů – měli povolené jen tři hráče, navíc
Bobři byli bos a dokonce i bez klobouku, avšak nos si
nenarazili. Sviadnov opět nezklamal a dodal hned tři brankáře.
No jo, ale má jen dvě družstva. Co s tím? Co by, Matouše jsme
přesunuli k Panterům, což pro ně jistě byla posila, a více méně
jen díky kvalitnímu gólmanovi vyhráli celý turnaj. Na druhou
stranu přece jen neměl tolik možností vyniknout. Tuto možnost
plně využila za zády Rysů Anička a byla po zásluze vyhlášena
nejlepším brankářem turnaje. Nejlepším střelcem pak byl Kuba z
Panterů. Mloci zas měli výhodu jednoho hráče v poli navíc, přece
jen výšková převaha ostatních byla zřejmá.
Všichni ze sebe vydali vše, a dle mého názoru, si dobře zahráli,
a ukázali, že zimním spánkem moc sil neztratili.
Tomáš
DRUŽINOVÝ VÝLET -
PANTEŘI A RYSI - ZÁVOD ORIENTAČNÍHO BĚHU VE FRÝDLANTU
13. února 2016
Pro velký úspěch našeho prvního rádoby orientačního běhu v
parku za starým autobusovým nádražím jsme se rozhodli vyzkoušet
běh orientační už opravdový. Možnost poměřit si své síly s
ostatními se nám naskytla v sobotu 13.2. ve Frýdlantě nad
Ostravicí. Naše výprava dvou vozidel, kdy ve vozidle A jel
Místek, čili Panteři s Tomem, a ve vozidle B jel Sviadnov, čili
Rysi taky s Tomem, dorazila bez větších překážek k místu startu.
Tam jsme se hrdě zaregistrovali na trať kategorie C (abyste
rozuměli, kategorie byly tři a to A 4,5km, B 3,5km, C2,5km). Jak
jsme posléze zjistili, udělali jsme nakonec z této kategorie
přebory skautů, protože když soupeři uviděli naši hrozivou
kvalitu, tak se do této kategorie přihlásili už jen tři (a při
vší skromnosti musím říct, že jsme je nechali ve výsledkové
listině za sebou, možná to bylo i tím, že jeden účastník běžel i
s kočárkem – ale terénním).
Po přebrání startovního lístku jsme se přesunuli ke startu, kde
jsme okamžitě vzbudili pozornost. Zatímco většina závodníků
kolem poskakovala a snažila se ve svých sportovních dresech
zahřát, tak my, oblečení v zimních bundách jsme v klidu a teple
vyčkávali našeho startu. Je pravdou, že zimní bunda potom
způsobovala naše přehřívání při pokusu o běh, ale kdo by taky
předpokládal, že při orientačním běhu se běhá. Trasa závodu byla
pěkná a nejhezčí na tom všem bylo pozorovat ten cvrkot, kdy
spousta lidiček zmateně pobíhá po okolí, s hlavou zabořenou do
mapy, aby se poté se zděšeným výrazem v obličeji ptali dalších
běžců “Nevíš, kde jsme? Tady? Tak to musím zpět!“. Nejvíce mě
ovšem dorazilo, když kolem přeběhli hoši startující o 8 minut
zpět, a zcela nezadýchaným hlasem halekali „ahoj Tome“. Asi to
bylo tím, že oni běželi a já šel.
Nicméně poté, co jsme všichni dorazili do cíle, jsem zjistil,
že jsme v orientačním běhu zanechali nesmazatelnou stopu. David,
Adam a Kuba díky svým výborným běžeckým časům pod půl hodiny
obsadili první tři místa v kategorii C hoši a byli zaslouženě za
bouřlivého potlesku uvedeni na podium. Do historie orientačního
běhu se však zapsali jiní. Jeník Chrom, který byl v naší
kategorii hlavním adeptem na titul, si během závodu na trati
kategorie C odskočil podívat na trať kategorie A, aby si ověřil,
zda by ji příště zvládl a přes tento záběh ještě dorazil přede
mnou. Naprosto nadstandartní výkon pak podali někteří Rysi,
kteří vyrazili na trať, i přes posměšky mnohých přítomných, s
batohem na zádech, ve kterém měli jídlo a pití a podařilo se jim
jako prvním v dějinách orientačního běhu posvačit na trati a
přesto dorazit do cíle v čase hluboko pod hodinu a půl.
Výkon všech přítomných si zasloužil odměnu v podobě teplé
polévky. Jsem rád, že se všichni shodli na tom, že to byla dobrá
zábava a pokud to půjde, tak se nějakého závodu zúčastníme zas.
A teď už trochu opravdověji a každý sám za sebe. Díky všem za
pěkně strávený den.
Tomáš
Fotky od našich spolubojovníků jsou zde: foto 1, foto 2, foto 3 a výsledky.
DRUŽINOVÉ VÝLETY -
VEVERKY A NEONKY
13. února 2016
Veverky a Neonky se vydaly na Visalaje, aby si užily sněhu,
zimy a hor. Bohužel nemohly všechny, ale ty které nezaváhaly,
našly asi 40 cm pokrývku sněhu, potkaly spoustu běžkařů i
turistů, odhalily příběh vzniku Bílého kříže, postavily 6
luxusních sněhuláků, avšak místo pro pořádné sáčkování hledaly
až do konce výletu :-( Dobrou zprávou je, že nakonec správné
místo našly, a to nadobro rozzářilo jejich úsměv a umocnilo
zážitky z výletu. Pár obrázků je pod jménem Visalaje a heslem
bezruci.
DIAMANTOVÁ SVATBA
MANŽELŮ MLÝNKOVÝCH
24. ledna 2016
... a já na té svatbě také byl, ráčejí
vidět, ze srdce jsem pěl a ženichovi i nevěstě všeho
dobrého i do dalších let přál...
ZIMNÍ STŘEDISKOVÁ
VÝPRAVA
23. ledna 2016
Ladovská zima za okny je…. Tak to zpívá Jarek Nohavice ve své
písni o zimě, tu sobotu to sice mělo do ideálního množství sněhu
ještě daleko, teploměr však ukazoval přijatelných -15°C a kromě
CD Romů Pendolina zamrzly i vozy části účastníků výpravy a na
krátkou dobu i vztah některých rodičů k nám, vůdcům na
nehostinný sever, když jsme dorazili na sraz s 10minutovým
zpožděním. Ale i přes tato drobná úskalí jsme vyrazili vstříc
dobrodružství a snad i bobování. Aby nám cesta lépe ubíhala,
nachystal jsem si lovení „kešek“. První měla být v parčíku za
prodejnou Mountfieldu. Možná tam i je, ale my ji, i přes
intenzivní hledání, nenašli. Nu což, stane se.
Horší ovšem bylo, když na další pokyn „jdeme na soutok
Ostravice a Morávky“, zareagovali všichni udiveným pohledem a
otázkou „kamže?“. A já se podivil ještě více, než mi došlo, že
na výpravu nedorazil nikdo z Místku! A tu se ukázala zkušenost a
léta dřiny a odříkání kluků, kteří podle mechu na panelácích
přece jen bezpečně určili směr k řece. To bylo radosti, když
jsme tam dorazili! Snad ani Kolumbus neměl takovou radost z
břehů Ameriky, jako my z břehů Ostravice. O to víc, když jsem se
proměnil ve psí spřežení a táhl holky za sebou na bobech.
Nicméně na takové srandy jsem už trochu starý a docela mě
potěšil zájem zabobovat si ze břehu směrem k řece. K mému
překvapení nikdo neskončil ve vodě, i když to bylo párkrát vo
fous. Ostravici jsme pak překonali stylově po ledě a šinuli si
to k lávce přes Morávku. Některým už ale začínaly docházet síly
a tak jsme kousek za mostem do Starého Města udělali svačinovou
přestávku. Po doplnění energie už nám nebránilo nic ve druhém
pokusu o nález kešky u Dožínkového areálu. Jistě uhodnete, jak
to dopadlo. Zase nic. Při pohledu na areál jsem uronil kroupu
při vzpomínkách na mladá léta a úžasné sportovní výkony odběhané
na zdejším okruhu.
Náladu nám také zvedlo sluníčko, které začalo příjemně hřát, a všichni najednou nedočkavě pokračovali v cestě na kopec. Šli jsme cestou, necestou, přes pole i louky, potoky i strouhy, a naše úsilí bylo korunováno příchodem pod kopec. Sáňkování zde bylo báječné a i přes pár naražených zadečků mělo velký úspěch. Vždyť jsme tam byli skoro dvě hodiny! Velkou práci, coby dokumentaristé, odváděli kluci. Pohled na ně, jak připevňují kameru na sáňky provazem za použití všech známých uzlů, byl jedinečný. Zvláště když jim z toho nakonec vyšel uzel gordický. Ale každá zábava jednou končí a tak jsme za zvuku zvonů ohlašujících poledne nastoupili na cestu domů. Ale nachystali jsme pro účastníky výpravy ještě jedno překvapení ve formě teplého čaje a pizzy. Je však pravdou, že většina při vstupu do jídelny nepozdravila, což se však dá přičíst celkovému vyčerpání. Po posilnění a při odchodu však již naše „nashledanou“ nešlo přeslechnout. A jak se s postupem dne šplhala teplota nahoru, tak i naše časové odhady se začaly lepšit a k cíli své cesty jsme došli již včas. Takže zase někdy ahoj….
Tomáš M.
VÝPRAVA ZA NETOPÝRY
16. ledna 2016
Za doprovodu jeskyňářů z Bohumína se Tygřice, Panteři a Bobři
vypravili na zimní sčítání netopýrů v okolí Suché Rudné. V
konečném výsledku tedy měli možnost vidět 5 dolů, 7 druhů
netopýrů (cca 40 ks celkem) a spatřili dokonce lišku. Výlet
završili rozhledem ze sopky Velký Roudný a rychlou baštou v
IKEA... Zážitků bylo určitě více než dost - pro radost "pár"
fotek od
Šerifa nebo Davida a tady pár fotek jako opakování.
U Šerifa stačí do zadat jméno: Mistek a heslo: netopýr
TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA
4.-10. ledna 2016
Ve spolupráci s Charitou jsme se letos opět zapojili do veřejné
sbírky, která má pomoci potřebným a také přinést radost těm,
které navštívíme. Začali jsme již v pondělí 4.1. - koledníků se sešlo dost a s radostí se
pustili do práce. Děkujeme všem za jejich otevřená srdce. Jen
pro zajímavost nabízíme přehled
vybraných peněz za farnost Místek, ve které jsme
koledovali a také jejich využití
vybraných prostředků ve Frýdku-Místku. Více informací je
možné nalézt na www.trikralovasbirka.cz.
BETLÉMSKÉ SVĚTLO
20.-23. prosince 2015
V sobotu 19.12 jsme si vyzvedli betlémské světlo na vlakovém
nádraží a pak jej až do Štědrého dne střežili a předávali dál - v kostelích v Místku i
Sviadnově, na náměstí v Místku i při osobních návštěvách v
domácnostech. Doufáme, že vám tento pozdrav z Betléma udělal
stejnou radost jako nám a přispěl k pohodovému prožití vánočních
svátků v rodinném kruhu ;-)
VÁNOČNÍ SCHŮZKA
17. prosince 2015
Na závěr roku jsme se všichni sešli ve velkém sále lidového
domu - každá družina si připravila nějaké překvapení - scénku,
pohádku, taneční vystoupení či hru. Bylo nám společně moc hezky
a těšíme se na setkání v novém roce. Společná fotka s vánoční
atmosférou nás inspirovala k vytvoření přání do nového roku...
KREAT
4. - 6. prosince 2015
Tvořivá víkendovka pro vlčata a světlušky z okresu. Pár fotek
od pořadatelů
(Emíka), a taky naše (Markéty) fotky. Doufám, že výrobky
udělají spoustu radosti u všech obdarovaných ;-)
STŘEDISKOVÁ BRIGÁDA
VE SVIADNOVĚ
28. listopadu 2015
Asi 20 dětí přišlo pomoci se stavbou klubovny - kopali jsme
trativod, uložili zůstatek řeziva, položili podlahu v další
části klubovny. Kromě práce jsme si zvládli také uvařit oběd,
postavit přístřešek či připravit těm nejmenším malý výlet po
okolí. Bylo to fajn a spousta z nás má (další) zářez za
přiložení ruky k dílu ;-) Další fotky, které zároveň sledují růst
klubovny ;-)
ADVENTNÍ VĚNEČKY
23. - 26. listopadu 2015
MŠE SVATÁ ZA ZESNULÉ
SKAUTY
3. listopadu 2015
Opět přišly "dušičky" a skauti míří do Ostravy do kostela sv.
Václava - za otcem biskupem - abychom si společně vzpomněli na
naše zemřelé skautské bratry a sestry. Letos se mše svatá konala
dokonce za účasti čtyř kněží. Za středisko P. Bezruče se nás
vypravilo celkem 10 - Anička s Filípkem, Katka K., Natka M.,
Tatranka., Anežka K., Markéta, Blesk, Šerif a Vašek Ch. Bylo
hrozně fajn cítit se vzájemně setkat a prožít společně mši
svatou.
Markéta
ORLÍ HNÍZDO
16. - 18. října 2015
Celá akce začala dopisem - výzvou k záchraně / pomoci orlům.
Přihlásili se jen ti odvážní, nicméně museli podstoupit test -
zda jsou opravdu dostatečně zkušení - a dostat se na určené
místo sami, dle předaných pokynů. I přes určité nesnáze a zvraty
se to nakonec všem podařilo, takže jsme mohli v sobotu
přistoupit ke splnění dalších úkolů, které spěly k důležitému
cíli - záchraně tří mláďat orla skalního. Povedlo se nám to
těsně před nedělní mší svatou, takže jsme mohli s klidnou hlavou
slavit s otcem Martinem neděli. Protože to byla neděle misijní,
zapojili jsme se do misijního koláče a upekli jablečné rohlíčky.
A kdo všechno byl to my? No přeci Veverky, Neonky, Panteři,
Tygřice, Rysi, Mloci, Netopýrky i Lvíčata - celkem nás dětí bylo
33 a k tomu dospělí a čtyři Bobři - takže "Orlak" praskal ve
švech. Ale bylo nám tam moc hezky, počasí nám umožnilo být téměř
celou sobotu venku.
V neděli ráno se uskutečnil roverský slib v našem středisku -
složil jej Daniel Miško za přítomnosti skautů a skautek našeho
střediska - gratulujeme.
Pár vzpomínek z mého foťáku - jméno: orlak a heslo: mistek
Markéta
RODINNÉ ODPOLEDNE
4. října 2015
Byl slunečný teplý den, babí léto, a na jízdárně se úderem půl třetí hodiny sešly skautské družiny našeho střediska - musely přijít dříve, aby pro ostatní přichystaly soutěžní disciplíny (střelbu ze vzduchovky či luku, lanovou lávku, hody na hladovou kočku, střelbu na branku, malování na obličej, šifry, kimovku, čapí stoj, zpěv či míření laseru). Lehce po třetí hodině se tak mohlo začít s registrací návštěvníků, kteří se rozprchli plnit úkoly na jednotlivá stanoviště. S lehčím zpožděním dorazili také dva koníci, kteří povozili všechny děti. Na louce bylo také možné pouštět draky - a to nejen, že tam bylo místo, ale také dnes dokonce foukal větřík, který si s našimi draky pohrával.
Před pátou hodinou jsme zapálili oheň a ti, kterým vyhládlo si mohli na ohni připravit svou večeři. Mezitím vedoucí vyhodnotili, jak jsme si vedli na soutěžních disciplínách a pak nám předali sladké odměny za naše snažení. Slunce se schovalo za Štandl, začalo se ochlazovat a ubývat světlo - a to byl signál jít domů. Odpoledne se moc povedlo, odcházeli jsme domů plni dojmů.
Skauti tam měli také svou kasičku - na novou skautskou klubovnu - ani ta nezůstala nepovšimnuta - děkujeme moc všem dárcům, kteří podpořili naše úsilí vybudovat místo pro scházení dětí.
Pár fotek z mého foťáku - jméno: rodina a heslo: sviadnov a Šerifova (bez hesla).
Markéta
BEZRUČI NA VODĚ
12. září 2015
Tradičně v září vyrážíme na Olešnou. Letos však nejen se skauty
a skautkami, ale také se světluškami a vlčaty. Sešlo se nás
celkem 24 vodáků. Něco málo jsme ochutnali z teorie a pak jsme
se "rozutekli" do všech koutů přehrady. Spoustu srandy jsme
zažili nejen při hře s tenisáky. Počasí nám přálo, bylo to
prima. A pár fotek nabízíme zde.
Stačí napsat "olesna" a heslo "bezruci".
BOBŘI NA KOLECH
11. září 2015
V pátek 11. 9. jsme si jako družinka Bobrů udělali výlet na
kolech. Vyjeli jsme od klubovny. Projeli jsme různá zákoutí
Frýdku-Místku a okolí. Nejdříve jsme se podívali do Lískovce,
pokračovali jsme přes vyhlídku v Sedlišti, dále jsme jeli přes
Bruzovice, Lučinu, Horní Domaslavice a přes Dobrou. Naší jízdu
jsme zakončili opékáním buřtů a samozřejmě jsme sdíleli všechny
své zážitky z prázdnin.