Skautské středisko P.Bezruče Místek

V této záložce naleznete informace o některých již proběhlých akcích. Budoucí akce najdete v záložce "co nás čeká".

Letos jsme poprvné uspořádali skautský Silvestr a protože se jednalo o akci povedenou, snad se stane i akcí tradiční. Ale to trochu předbíhám...

Na kolech, autobusem i auty jsme se sjeli "Na Kopečku" v Hodoňovicích. Sraz byl na místě ve 13hod a prvně to vypadalo, že nás moc nebude, ale nakonec se nás sešlo asi 25.

Program uvedu v bodech:
- nejprve jsme si udělali rekapitulaci všech akcí končícího skautského roku
- hráli jsme spoustu her - např. přemístění "na kládě" dle velikosti a sběr orchidejí
- svačili jsme buchty a čaj
- dělali jsme čepky na silvestrovský večer
- seznámili jsme se s plánovanou celoroční hrou na další rok - tématem bude Afrika
- rozdělili jsme se do skupin a v časovém údeku museli najít co nejvíce předmětů dle seznamu (např. nejostřejší, hromádku písku, atd.)
- chystali jsme oheň na večer
- hráli jsme míčové hry
- zapálili jsme oheň a upekli si párky, chleba, atd. - zkrátka večeře
- zpívali písničky u ohně
- hráli jsme noční hru (sběr sněhových vloček)
- odpočítali půlnoc (někdy po 21hod), podívali se na ohňostroj a připili na nový skautský rok
- rozjeli jsme se do domovů - auty a na kolech

Myslím, že se vše docela podařilo - vedoucí si vše super nachystali, děti moc nezlobily :) a i počasí se umoudřilo, ač ještě dopoledne a minulé dny byly deštivé. Každopádně to vypadá, že letos již je léto pryč, kdo nebyl večer blízko ohni, ten pěkně prochladl.

Fotky z akce k nahlédnutí zde.

Letošní tábor očima předáka Any:

PRVNÍ DEN

Čtvrtého července jsme se sešli na parkovišti naproti gymnáziu Petra Bezruče v Místku. Na letošním táboře se nás sešlo 26 dětí – Lvíčat, Bobrů i našich nových kamarádů. Po organizačních záležitostech a zakřičení pokřiků jsme šli do místeckého kostela sv. Jana a Pavla na mši sv. a po ní nám otec Remigius udělil požehnání na tábor. Pak nás čekala jednoapůlhodinová cesta autobusem, přičemž jsme byli napadeni Křivákem Billem, kterého naštěstí Šerif Henry zatknul. Potom jsme konečně dorazili přes Mosty u Jablunkova na tábořiště Štecovka. Zde jsme se trochu zabydleli a odpočinuli ve stanech a již se pískal první nástup, abychom vztyčili českou vlajku na 17,1m vysoký stožár uprostřed tábořiště. Poté jsme se dobře najedli guláše. Během odpoledne jsme si s předáky vyrobili pro vylosované čtyři skupiny malé vlajky a vymysleli jsme jména i pokřiky pro jednotlivé skupiny (osady). Tak vznikli: Odpadlíci z osady, Sněženkovice, Zelenkov a Gepardi ze Žroutova.

Ani seznamovací kolečko nechybělo.

Jelikož se z nás na táboře stali zlatokopové, musel si každý táborník vyrobit kolík na vyznačení claimů. Pro případ, že by se v potoce našlo zlato, měl pak kolík nosit neustále u sebe.

Den jsme ukončili večerním nástupem, modlitbou i večerním slůvkem a skautskou večerkou. Přestože jsme se neznali všichni, vládla již od prvního dne pozitivní, pohodová atmosféra.

OBVYKLÝ HARMONOGRAM DNE

Obvykle jsme vstávali v 7 hodin, ale dvakrát byl ranní budíček až v 8. Pak následovala rozcvička, úklid a kontrola stanů, ranní hygiena, snídaně, nástup v krojích a vztyčování vlajky vlajkovou četou. Pak jsme hráli různé hry, rýžovali zlato v potoce anebo měli jiný program. Dopoledne i odpoledne jsme svačili. Po obědě následoval jednohodinový odpolední klid. Potom jsme pokračovali v programu nebo vykonávali naše služby. Po večeři byl večerní nástup a svěšení vlajky vlajkovou četou, určovali se lovci bobříků pro další den a noční hlídky pro nastávající noc, oznamovalo bodování jednotlivých skupin a pak byla modlitba s večerním slůvkem a večerka.

Pro některé den ještě nekončil... vedoucí se ještě spolu bavili a také starší účastníci tábora si užívali krásných večerů. No, a hlídka hlídala.

BOBŘÍCI

Nejčastěji se loví tito tři bobříci: bobřík mlčení, hladu a samoty (bobříka samoty je možné lovit až po dosažení 18 let). Protože pořadí lovení bobříků je dané, musí se skaut propracovat od bobříka mlčení k bobříku samoty.

Na táboře se mnozí pokusili o bobříka mlčení, ale jen Bobr Jeník uspěl. Hned další den pokračoval bobříkem hladu – a opět jej ulovil.

Dosti zajímavé bylo, když všichni předáci od večerního nástupu ve středu mlčeli a pak němě sháněli své členy osad... Ve čtvrtek pak ale postupně všichni (až na Jeníka) promluvili a bobříka nezískali.

NÁVŠTĚVY

Cowboy

táborníkům přišel předvést v pondělí své umění s biči, čímž byli všichni fascinovaní, a rádi si to postupně vyzkoušeli sami.

Mistři Kung-Fu

nám ukázali ve čtvrtek několik zajímavých pohybů pro sebeochranu – jen pro případ… co kdyby nám někdo chtěl ukrást tvrdě vyrýžované zlato?

Otec Martin

přišel, aby nám sloužil v lese vedle potoka mši sv... tam jsme nachystali dřevěný kříž a vyzdobili oltář. Mše sv. byla vedená z hloubi srdce, a její cena byla zdvojnásobená tím, že se konala v přírodě. I následující zpívání náboženských písní umocnilo tyto chvíle.

POČASÍ

V úterý začalo silně pršet a mnoho stanů promoklo. Naštěstí se ve středu vyčasilo a tak jsme mohli podniknout plánovaný výlet.

Další dny bylo velké vedro, ale v noci všichni klapali zuby, jelikož teploty klesly skoro na 5 stupňů celsia.

VÝLET DO TROJMEZÍ

Ve středu jsme trochu opožděně v 11:40 seděli v autobuse. Cílem dnešního výletu bylo Trojmezí, kde jsme během několika minut navštívili 3 různé země. Slunce se už ukázalo a nálada byla čím dál tím nadšenější, když jsme šli po pěkných vesničkách v sousedním Polsku a navštívili kostel v Jaworzynce. Od českých hranic nás čekala ještě dvanáctikilometrová trasa, z čeho jme ušli cca 5km po skupinkách jako psí spřežení a přitom museli vykonávat různé úkoly, až jsme konečně dorazili na Gírovou, do cíle našeho psího závodu. Po větší přestávce jsme pak šli dál z kopce, byli nuceni obejít sesuv půdy lesem a zpestřili jsme si cestu sbíráním lesních borůvek. Chvíli před 20 hodinou jsme dorazili do tábora a dostali k večeři pro změnu zase borůvky... tentokrát ve formě výtečných, sladkých knedlíků... tomu odpovídajíc jsme i vypadali.

SLIBOVÝ OHEŇ

V pátek, po noční stezce odvahy, se začalo se stavbou pagody a chystalo se dřevo, lavice a pochodně pro večerní slibový oheň. Předáci ho pak se slavnostními slovy zapálili pochodněmi, Lvíče Filípek složil vlčácký slib a zpívala se skautská hymna.

POSLEDNÍ DEN A ODJEZD

V sobotu ráno byl tábor napaden Big Bossem, hlídka a bankéřka Peggy byly spoutány a všechno zlato z banky ukradeno. Tak se zlatokopové rozhodli postavit se k nebezpečí čelem a sejít se v lese s Big Bossem, dohnat ho do pasti, tak dostat zpět své zlato a potrestat zločince. Číhání v lese bylo doopravdy napínavé, a Big Boss svůj spravedlivý trest dostal: byl zbičován, až mu krev tekla, polit studenou vodou a celý večer musel zpívat o svůj život a hrát na basu u táboráku. Tak se zpívalo z Hlaholu do ranních hodin, každý zlatokop si mohl vybrat pěknou odměnu a někteří spali u ohně pod širákem. Tak pěkná doba v táboře dozněla a nedělní ráno jsme strávili balením. Ve vlaku na cestě domů se ještě zpívalo, ale mnozí už dřímali... větší část prázdnin ještě před námi všemi leží. Tak si doma můžeme odpočinout a na skvělé zážitky nostalgicky vzpomínat...

ZÁVĚR

Myslím si, že jsme tábor prožili bez vyjímek krásně a rádi bychom ho prodloužili o další týden, i když se některým Lvíčatům už stýskalo po rodičích.

Od prvních hodin vládla v táboře příjemná, přátelská atmosféra a měli jsme pocit, že se všichni známe odjakživa a až na malá škádlení se vážnější konflikty nekonaly. To platí i pro zranění: pouze Kuba se řízl o čepel nože a Lucka se pohladila ostřím pily.

Vedoucí byli vždy trpěliví a problémy vyřešili rychle. Bylo cítit, že tábor vedli ze srdce. Výborné, s láskou připravené jídlo dodalo veselou atmosféru – a nejednou byl vysloven velký dík kuchařkám.

Vyvinula se i nová přátelství, což bránilo očekávané konkurenci o lepší bodování. Pro předáky byla starost o větší skupinu dětí než jsou zvyklí z domova dosti naučná a současně i příjemná. Zas pro menší bylo náročné prožít první delší období bez rodičů.

Někteří měli příležitost objevit těsnější pouto s přírodou a zas jiní se mohli seznámit s křesťanstvím z jiného úhlu, než se s ním setkávají obvykle.

Pro každého se uskutečnilo něco zajímavého: zpívání, sportovní aktivity, společenské večery u ohně a dokonce i bál, ruční práce, čvachtání a stříkání se ve vodě, výlet, luštění hádanek v Dawsonských Listech, učení uzlů apod...

Fotky z tábora jsou k nahlédnutí zde, tu a tady.

Vše začalo již na schůzce – Vilda se Šnekem si připravili „Schůzku na kolech“ pro ostatní. Na třetí pokus to vyšlo - všichni jsme se sešli na schůzce, nikoli pěšky, ale na kolech (holt i skaut má své rezervy :-D) a společně jsme vyrazili směr Olešná. Za svitu slunečních paprsků jsme se projeli, smlsli si na zmrzlině a domluvili se na družinovou výpravu na další den – sraz na kolech v 10 hodin u klubovny, párky a chleba na opékání sebou! Cílem bude pískovna v Hodoňovicích.

Ráno se nás sešlo sedm – Barča, Dan, Jirka, Monty, Pačes, Markéta a nová kamarádka Verča. Vyrazili jsme po cyklostezce, přejeli řeku Ostravici, poté Morávku a po lehce blátivém terénu dojeli k přehradě Baška – tady jsme vydechli, posvačili a zahráli si pár her s ringem, zkoušeli uzlovat,... Dalších několik mostků bylo přes potok Bystrý a jeho přítoky. Po chvíli jsme opět stáli u Ostravice, házeli „žabky“ po hladině a pouštěli vyrobené lodičky po peřejích.

Po posledním překročení řeky jsme se octli v Hodoňovicích. Magicky nás přitahoval Kopeček, kde se toho dne sešla spousta dětí – konal se zde dětský den. Zaparkovali jsme kola, v mžiku zapomněli na hlad a nastala honba za „Hodlary“, tj. hodoňovickými dolary, které se daly v krámku vyměnit za spoustu dobrot. A kde se daly Hodlary získat? Asi na dvaceti stanovištích – děti střílely z luku, pušky, chodily na chůdách, chytaly ryby, absolvovaly překážkovou dráhu, pronikaly do karetních kouzel, kreslily, házely šipkami, šplhaly po laně,... Kdo byl znaven, mohl se svézt na vlečce za malým traktorkem, který nakonec řídil nejen Pačes, ale i ostatní pod dohledem organizátorů a byl velkým zážitkem pro všechny ;-). Zajímavé byly ukázky práce policejních psů, hasičů, prohlídky policejního vozu – řidiči tolik obávané červené octavie ;-). Nemohl chybět ani denní ohňostroj. Pro bohatý program téměř nebyl ani čas opéci si přinesené párky....

Kolem páté hodiny jsme spokojení opět sedli na zablácená kola a vydali se na zpáteční cestu ke klubovně. Přejeli jsme posledních pár mostků přes potok na Bahně, a přes několik kaluží, zakřičeli si pokřik a rozloučili se.

Myslím, že to byl opravdu moc fajn výlet, jak dokládají také fotky, přestože jsme do pískovny nedojeli – podívali jsme se do blízkého okolí do míst, kde většina z nás ještě nikdy nebyla, vyzkoušeli si překonat sami sebe v různých disciplínách a strávili pár společných chvil.

Co dva roky se pořádá okresní kolo závodů světlušek a vlčat v různých skautských i praktických dovednostech a znalostech. Děvčata i chlapci mají své kategorie, z každé pak nejlepší hlídky (2 nebo 3 v závislosti na počtu soutěžních hlídek) postoupí do kola krajského. V minulých závodech v Hodoňovicích Lvíčata skončila na krásném 3.místě, tak jsme byli zvědavi, jak se jim zadaří letos.

U klubovny se 8.5.2010 v 7:45 sešlo či sjelo 9 Lvíčat - 4 světlušky a 5 vlčat. Do Šenova jsme se vzhledem k poměrně komplikovaným spojům a času startu závodu dopravili třemi auty. Dojeli jsme včas právě na závěr registrace, přihlásili jsme dvě soutěžní hlídky - jednu chlapeckou a jednu dívčí. Tématem závodů byla Cesta kolem světa. Závod nebyl letos poprvé na čas (což způsobilo i 4hodinový pobyt hlídek na trati, během kterého se vystřídaly snad všechny varianty počasí mimo sněhu a krupobití), ale hodnotily se pouze znalosti, dovednosti a chování na trati. Stanovišť bylo celkem 9, každé tématicky patřilo nějakému státu (např. Francie - kuchyřské dovednosti, Rusko - logické myšlení, Haiti - zdravověda, atd.). Hlídky měly s sebou cestovní pas, do kterého jim byly zaznamenávány výsledky.

Závodicích hlídek bylo celkem 23 - 12 dívčích a 11 chlapeckých. Naše hlídky se na trať dostaly jako jedny z posledních v 11:20 za krásného slunečného počasí, zhruba kolem 15:30 se do cíle vrátily v bouřce za silného deště. Po dokončení obdržely párek, tatranku, pití a šly se schovat do kluboven místního skautského střediska. Kolem 17 hodiny byly vyhlášeny výsledky. Nakonec Lvíčata - holky skončily na 11.místě a Lvíčata - kluci na místě 8. Výsledné pozice tedy nebyly nejlepší, ale nutno podotknout, že naše hlídky měly jistě jeden z nejnižších věkových průměrů ze všech hlídek. Na celé čáře vyhrály Kozlovice, zazářily v obou kategoriích.

Kolem 18 hodiny jsme už byli všichni zase doma. Nejdůležitější bylo, že si všechny Lvíčata závod užily a konec konců pokud vytrvají, tak za dva roky to všem ještě ukážou!:)

Jedná se o 64. ročník tradičního setkání skautů a skautek u mohyly na Ivančeně (pod Lysou horou). Zúčastníme se zde mimo jiné skautské mše svaté pod širým nebem celebrované otcem biskupem.

• Sraz: sobota 24.4.2010, 7:15 na vlakovém nádraží Frýdek
• Návrat: 16:52 opět na vlakové nádraží ve Frýdku
• Cena: cca 50,-Kč/os. na dopravu
• S sebou (a na sebe): kdo má, tak skautský kroj (oblečený :), průkazku na slevu na autobus a vlak, svačinu a pití na celou dobu výletu, pevné boty, pláštěnku, KPZ, deníček, tužku, uzlovačku

Naštěstí předpověď počasí jako obvykle zcela nevyšla. Dle ní se totiž zdálo, že poznávat hlubiny času kvůli údajného výdatného deště ani nevyrazíme, nicméně nakonec nám spadlo jen pár kapek (téměř do slova a do písmene), a častokrát nás hřálo i sluníčko.

V 7:10 jsem měli sraz na vlakovém nádraží ve Frýdku, sešlo se nás 14. 8 zdatných Lvíčat, 2 Bobři (či spíše Bobřice) a 4 dospělí. Spojení do Štramberka pravda nebylo nejrychlejší, ale i přes 2 přestupy nám zhruba 1,5hodinová cesta rychle utekla. Mimochodem již ve vlaku jsme začali hrát celodenní hru - nesměli jsme říkat vybraná slova (pití, vlak, cesta, dobře, ruka, noha), ale museli jsme je nahrazovat jinými (dráha, hnáta, dráp, atd.). Pokud jsme se uřekli, vysloužili jsme si mínus bod.

Nejprve jsem vyrazili k jeskyni Šipka. Cestou k ní nás trochu přibrzdilo dětské hřiště :), ale nakonec jsme k ní přeci jen dorazili. V jejím okolí jsme zahráli pěknou hru - v lese jsme hledali zprávu rozstříhanou po písmenkách, pojedli jsme a pofotili se.

Dalším cílem byl vrchol věže Štramberská trúba. Zde se nám mimo cca 199 schodů (každému to vyšlo trochu jinak :) pro změnu postavilo náměstí, štramberské uši, různé stánky s všelijakými důležitými tretkami a miniZOO s rybkami, pavouky, hady, štíry, atd. Nicméně nakonec jsme všichni zdolali kolem poledne i Trúbu a byli jsme odměněni krásným rozhledem po širém okolí.

Naším předposledním cílem byla rozhledna na Bílé Hoře. Cestou (nejen k ní, ale už i dříve) jsme hráli další hru - Klíště. Klíštětem byl kolíček na prádlo. Kdo ho měl na sobě ve chvíli, kdy někdo s vedoucích řekl stop, získal mínus bod (hra měla jednu nečekanou nevýhodu, a sice spotřebu klíšťat-kolíčků). Rozhlednu jsme úspěšně našli, byla však zavřená, což však po výkonu na Trúbě málokomu vadilo. Opět jsme posvačili, zahráli ringo a měli před sebou dvě varianty. Buď jít na vlak do Kopřivnice nebo zpět do Štramberku. Nakonec vyhrálal varianta Štramberk, i díky toho, že vedla kolem arboreta.

Když jsme dorazili k arboretu, zjistili jsme, že je až do konce března zavřené. I vzhledem k času (něco před třetí) nám to moc nevadilo. V klidu jsme došli na vlakovou zastávku, zahráli si prstýnek, nasedli na dráhu a za hodinku a půl, která opět neuvěřitelně rychle utekla (asi i díky vyměňování karet s pokémony a všeobecné únavě), jsme byli zpět ve Frýdku (až na výjimky, které vystoupily už v Bašce).

A kdo by si chtěl ještě výlet přiblížit či připomenout více, může si prohlédnout fotky zde.

Reflexe některých bratří a sester (odpovědi nebyly cenzurovány ani upravovány…):

Líbilo se mi:
„… jak jsme plnili různé úkoly.“
„… jídlo. Bylo dobré.“
„… jak jsme zabloudili. Šli jsme zkratkou…“
„… jak jsme vymysleli písničku.“
„… jak nás Honza s Matesem honili.“
„… jsme stavěli koně.“
„… sobotní společný večer s povídáním, hrami, kouzly a scénkami.“
„… děcka, vy jste mě ale překvapili.“

Překvapila mě:
„… návštěva R. B. Powella. Bylo to mé první setkání s mrtvým člověkem.“
„… že jsme si stihli zahrát i fotbálek.“
„… Mates, když jsem si odskočil…“
„… že tam bylo málo holek.“
„… nečekaná návštěva sestry Jirky.“
„… sníh na Tanečnici a palba sněhovými koulemi.“

Je sobota 23.1.2010, teploměr ukazuje -15°C. Lístek na stole mi hlásí, že je dnes skautská výprava. Nezastraší mě počasí, beru sáňky a boby a pospíchám ke klubovně.

Zde se setkávám s nejotrlejšími Lvíčaty a Bobry, kteří překonali nástrahy počasí. Před klubovnou každý získá krabičku zápalek, o kterou se má celou výpravu starat a ve vzájemných soubojích rozmnožovat počet sirek. Panuje dobrá nálada, cestou dokonce vykoukne sluníčko a teplota stoupá.

Vydáváme se kolem řeky Morávky, která je téměř zamrzlá, všude kolem nás leží třpytivý sníh. U fotbalového hřiště neváháme a testujeme naši výbavu na prvním kopci – vše v pořádku, zátěž nezvládly pouze jedny letité sáňky.

Naším cílem je hřiště, kde soutěžíme v různých technikách sjíždění kopce, poté odkládáme sáňky a boby a bojujeme v hlubokém sněhu ve štafetových závodech či při eskymácké honičce. Nejen pro vítěze je připravena sladká odměna. Na závěr si užíváme skákání do prachového sněhu.

Cestou domů se snažíme vyzískat poslední zápalky vítězstvím nad svými kamarády, vyhodnocujeme a za chvíli stojíme před klubovnou a loučíme se oddílovým pokřikem.

Kdo se ráno nebál mrazu, věřím, že toho nyní nelituje, neboť máme za sebou krásný den, plný her, soutěží a kamarádství.

V pondělí ráno, v den výletu, nás čekalo překvapení. Po Vánočních svátcích beze sněhu nás čekala bílá, lehce zledovatělá pokrývka. V 9:05 se nás sešlo 18 na autobusové zastávce Slezan 03 a asi za 45 minut nás všech 19 vystoupilo na konečné zastávce v Kozlovicích :)

Rozdělili jsme se do 3 skupinek a vyrazili z tohoto pro většinu z nás netradičního výchozího bodu na Ondřejník. Potom, co jsme nakonec úspěšně našli žlutou značku vedoucí na vrchol, nám již cesta při hraní různých her rychle ubíhala. Kolem poledne jsme si po "vrcholové" koulovačce odpočinuli při čaji na chatě Solárka. Poté jsme se chvilku poklouzali a pojezdili na sněhu na sáčcích a vyrazili na vlakové nádraží do Frýdlantu. Ač to cestou dolů pomerně hodně klouzalo, všichni jsme to ve zdraví přežili.

V 15:10 nás zbylých 16 nastoupilo do vlaku a ve Frýdku vystoupilo s pocitem pěkně stráveného povánočního pondělí nakonec tradičně i na sněhu :) Komu by při čtení tohoto zápisu neseděly počty, tak zde si nás může spočítat a prohlédnout!

Poslední pátek před Štědrým dnem jsme se celý oddíl sešli v klubovně, abychom společně prožili vánoční schůzku.

Po zahájení jsme se rozdělili do skupin a pustili se do výroby řetězu dobrot pro ptáky z přidělených surovin, aby i oni měli štědrovečerní hostinu. Poté jsme zasedli k čaji a vánočnímu pečivu, rozsvítili svíčku, aby byla nálada vánočnější a přečetli si kousek kapitoly z Babičky, kde se popisují vánoční zvyky na Starém bělidle. Také jsme si zazpívali koledy a Terezka s Kubou nás doprovodili na flétnu. A protože jsme chtěli nějakým dárkem potěšit i rodiče, tak jsme si každý z pomeranče a sušeného ovoce vyrobili na vánoční stůl „zlaté prasátko“.

Schůzku jsme zakončili venku před klubovnou, kde jsme vyrobenými řetězy ozdobili malou borovici. Zapálili jsme prskavky, zazpívali koledu a popřáli si „Šťastné a veselé Vánoce“!

V listopadu se uskutečnil první společný víkendový pobyt našeho celoročního výletování. Pobyt se odehrával na faře ve Staříči.

Sešli jsme se v pátek se spacáky, karimatkami a nabalenými batohy na aut. zastávce a vyjeli směr Staříč. Po dojezdu na faru jsme se ubytovali a zahráli několik her na seznámení. Jakmile byla na faře dostatečná tma, čekala nás noční hra, která se odehrávala v prostorách fary. Tím jsme zakončili páteční den a šlo se spát.

V sobotu byl pro nás připraven výlet do cvičné štoly, která se v obci Staříč nachází. Hned po snídani jsme se vydali ke štole, kde jsme měli domluvenou prohlídku tohoto uměle vybudovaného podpovrchového dolu – ukázkové štoly. Prohlídka byla zajímavá a poučná. Na délce 150 m důlních chodeb se nacházejí běžná důlní pracoviště v technologické návaznosti jako ve skutečném dole. Vyhladovělí jako skuteční horníci jsme došli na faru, kde jsme se s chutí pustili do pozdního obědu. V odpoledním klidu jsme načerpali sílu na soutěže a disciplíny, které jsme hráli v místní tělocvičně. Značně unaveni a vyčerpáni po náročném dni jsme bez protestů večer uléhali do spacáku a někteří z nás usli při prvním odstavci pohádky na dobrou noc.

Nedělní den jsme zahájili v kostele mší svatou. Dopolední program byl zaměřený na naše znalosti z různých oblastí života (přírodověda, skauting, historie, pohádky, zeměpis…) - hráli jsme hru RISKUJ. Do oběda jsme stihli zahrát ještě jednu deskovou hru ACTIVITY. Po obědě jsme začali balit a uklízet faru. Než dojel autobus, tak jsme si venku stihli pořádně zablbnout.

Stejně jako k létu patří prázdniny a koupání, podzim by nebyl žádným podzimem bez pouštění draků. Je každoroční tradicí našich skautských oddílu pořádat vždy některý podzimní víkend drakiádu a ani letos tomu nebylo jinak. Letošní drakiádu jsme naplánovali na neděli 11. října do Hodoňovic k Salesiánům a byla určena i pro ostatní farníky.

Abychom měli na drakiádě co pouštět, museli jsme si nejdříve draky vyrobit. Lvíčata i Bobři si dělali draky v rámci svých skautských schůzek. Menší Lvíčata zvládla vyrobit draky dva, větší Bobři stihli celkem tři. Ostatní zájemci o výrobu draka měli možnost přijít si ho slepit v pátek před drakiádou do Lidového domu. Dorazilo několik děti s tatínky, dokonce i jedna šikovná maminka. Všichni draci byli moc pěkní, teď už jen zbývalo zjistit, jak se osvědčí ve vzduchu…

Ani jsme se nenadáli a byla tu neděle - den plánovaného pouštění draků. Ale počasí tomu zprvu vůbec neodpovídalo. Ještě v neděli dopoledne bylo obloha pošmourná, pršelo a po větru ani památky. Vypadalo to, že se po celou dobu budeme muset schovávat v budově u Salesiánů a z pouštění draků nakonec sejde. Naštěstí po poledni už přestalo pršet a skrz mraky občas prosvítilo sluníčko a hlavně se začal zvedat vítr. Do 15 hodin, kdy drakiáda začínala, se z toho vyklubalo ideální dračí počasí. Není divu, že při tak příhodných podmínkách dorazilo mnoho účastníků. Po zahájení vzlétly k nebi více než dvě desítky draků – malí i velcí, kupovaní, doma vyrábění, různých tvarů, barev a také jmen. Po obloze se tak vedle sebe proháněli draci jménem – Sovička, Strašidýlko, Eduard, Podzimníček, Princezna, Nelítaček, Mikrodráček, Kosmonaut, Bobr a mnoho dalších. Vypadalo to moc krásně. Během odpoledne všechny draky oznámkovala odborná porota. Hodnocen byl vzhled draka, originalita, letové vlastnosti, velikost, délka ocasu atd.…Když už hrozilo, že odletíme i s našimi draky, ukončili jsme pouštění a přesunuli se dovnitř k Salesiánům. Horký čaj a buchty přišly všem vhod. Poté nadešlo samotné vyhodnocení draků. Z tak velkého množství bylo skutečně těžké vybrat toho NEJ draka. Cenu a diplom si nakonec zasloužily všechny děti, protože každý drak byl něčím NEJ. Po společné fotografii bylo pro neunavené zájemce připraveno pásmo her a soutěží v místní tělocvičně. Děti si zasoutěžily za mohutného povzbuzování rodičů v různých disciplínách – slalomu, hodu na cíl, šestkovém běhu, přechodu na kartónech aj. Myslím, že celá letošní drakiáda se vyvedla a těšíme se na příští rok.

Spoustu fotek z Drakiády si můžete prohlédnout zde.

Sobotní počasí vyšlo nádherně, byl krásný den babího léta. Celý den svítilo sluníčko a bylo opravdu teplo. Sešli jsme se relativně v hojném počtu, převažovala Lvíčata (někteří Bobři vyrazili do Mošnova na den NATO). Pod Hukvaldy jsme dojeli výletním vláčkem. Hrad jsme si prohlédli netradičně, ve družinkách jsme hledali erby starobylých šlechticů a biskupů. A že je jich na Hukvaldech k vidění mnoho! Po prohlídce hradu jsme se krátce zastavili u Lišky Bystroušky a ověřili si kvízem své znalosti o L. Janáčkovi. Výlet jsme zakončili v přírodním amfiteátru, kde jsme si zahráli několik her a družinky nás pobavily svými vystoupeními na jevišti. Foto zde.

Výlet měl hned několik privilegií – první družinový výlet Bobrů (rozuměj výlet na celý den pouze pro Bobry), první cyklovýlet (tj. s nerozlučnými společníky – bicykly) a vůbec první výlet letošní školní rok.

Přesto se nás na nádraží sešla pouze polovina – Anča, Šnek, Hurvínek, Pačes a vedoucí Blesk a Markéta. Již ve vlaku panovala dobrá nálada – a ta nás naštěstí neopustila ani tehdy, když jsme na Javorovém zjistili nedostatky na svých bicyklech (ulomený šroubek, rozervaný řetěz či špatně seřízené brzdy) a zahalila nás všudypřítomná mlha.
Věrni heslu skautů „Buď připraven“ jsme sebou měli bratra Bleska, který pohotově řešil nastalé problémy. S ohledem na situaci jsme upravili plánovanou trasu – pod Velkým Javorovovým jsme nepokračovali po hřebeni, ale sjížděli do údolí na Morávku. Cestou jsme nalezli krásný rozložitý strom, na nějž jsme si všichni vylezli, později také Liščí pramen, kde jsme si zahráli na řečníky, lehce se občerstvili a vyrazili dolů do vesnice – natěšení na dobrou polévku. Již po několika ujetých metrech nás čekala další přestávka – pro změnu měla Markéta defekt… Přes všechny nesnáze se nám kolem čtvrté hodiny podařilo sedět u stolu a pochutnávat si na výborné lašské zelnici a poté si zadovádět venku před restaurací v dětském koutku na prolézačkách a umělé stěně.
Další jízda již následovala po asfaltu. V Nošovicích se zrovna konal Radegastův den, takže jsme mohli ochutnat také atmosféru na této akci – a v žádném případě se nemohla vyrovnat našim zážitkům!!!
V Dobré na nádraží jsme si pořádně prohlédli parní lokomotivu a vyrazili směr Staré Město, kde jsme akci ukončili pokřikem Bobrů a uháněli k domovu.

A co nám tato akce přinesla? Poznání části Beskyd, nové zkušenosti a poučení pro příště pro výlety s koly, zážitky s kamarády a také pár fotek do alba, které si můžete prohlédnout zde.

První schůzka Lvíčat, Bobrů i nováčků byla 11. září od 17 hodin. Sešlo se nás mnoho, proto se schůzka výjimečne uskutečnila v malém sále Lidového domu.

V sobotu 5. září od 19 hodin proběhla oslava 80 let od založení Lidového domu ve velkém sále LD. Lvíčata a Bobři si na tuto oslavu na několika nácvicích nachystali krátké pěkné pásmo, které bylo obecenstvem výborně přijato. Vše se odehrávalo před kamerami televize Noe.

Sobotní večerní oslavy se zúčastnili i mnozí rodiče a prarodiče účinkujících. Další informace a foto bude doplněno.