Skautské středisko P.Bezruče Místek

V této záložce naleznete informace o některých již proběhlých akcích. Budoucí akce najdete v záložce "co nás čeká".

Letošní tábor "V Robinsonových stopách" očima dětí a táborové kroniky:

V neděli navštívili vedoucí Bobrů a skalní příznivci :-) výstavu v Ostravském muzeu, která byla věnována skautskému výročí u nás. Byla velmi zajímavé zkoumat odznaky, medaile či jiná ocenění a srovnávat je v čase i prostoru. Nejen děti pak zaujaly doprovodné aktivity jako skládání puzzle, tvorba přívěsku na klíče, či zajímavé vystřihovánky. Možná, že výstava byla ve stísněném prostoru a zasloužila by si více pozornosti, přesto patří velký dík organizátorům za jejich obětavost a nápaditost.

Markéta

Tak i letošní ročník výstupu na Ivančenu je za námi. Bylo nás mnoho, ze všech koutů republiky. Z našeho střediska nás však bylo málo – Monty, Šachista, Honza, Šerif a Vašek a Markéta. Od hotelu Bezruč jsme si to namířili na louku Hradová, odkud se tradičně vždy na Ivančenou vycházelo, zúčastnili se slavnostního zahájení a bojové hry. Pak se naše cesty rozdělily – Honza se v doprovodu vracel do Malenovic jako Joffrey a my ostatní spěchali na mši svatou s otcem biskupem. Stihli jsme ji tak akorát a kupodivu při ní už nadobro přestalo pokrapávat :-)

Po slavnostním ceremoniálu následoval oběd, prohlédnutí stanů s kvízem či turistickými známkami a cesta zpět dolů. Zde nás na cestě doprovázel ještě poslední letošní sníh, což jsme s radostí přivítali. Cestou jsme ještě zkoušeli pozornost a soustředění hledáním čísel ve správném pořadí, stavili se u Veličků na polévku a nakonec šťastně nasedli do autobusu.

Unavení, plni dojmů a natěšení na domácí pohodu a odpočinek. Byl to krásný výlet, škoda jen, že nás bylo tak málo a že se to neobešlo bez zranění. Takže brzké uzdravení přejeme a ať se zase setkáme na nejbližším výletě ve větším počtu :-). Pro dokreslení atmosféry jsou zde fotky.

Markéta

Hned jak jsme vystoupili z autobusu, většina z nás zjistila, že neumí pořádně nabalit batoh :-D (např. mít KPZ úplně vespod batohu...). Měli jsme chatu na menším kopečku v klidném prostředí. Ještě ten den jsme hráli hru, jakoby hledání pokladu. Pokladem byly noviny, dřevo a karton. S tím jsme měli rozdělat oheň na sněhu (a rozdělali!). Pak jsme si u něj popřáli dobrou noc a šli spát.

V sobotu ráno prošel kolem naší chaty zlatý lev. Hned po snídani jsme se ho vydali hledat. I když jedna skupinka zabloudila, přesto jsme lva všichni našli. Ten lev byl znakem obce Dolní Bečva. Po večeři jsme si zahráli městečko Palermo a poté jsme ulehli a vyčerpáním hned usnuli.

V neděli ráno jsme se všichni pěkně umyli, pravili a alou na mši svatou. Když jsme po mši sv. došli zpět na chatu, zabalili jsem si každý své věci a společně uklidili chatu. Naposledy jsme sešli z kopečku, kde stála naše chata.

Na zastávce bylo vyhlášení, kdo jak zabojoval přes víkend. Já bych to shrnula, že jsme všichni byli na 1. místě, protože jsme si to všichni pořádně užili, a kdo nejel, udělal chybu.

Přišla nejtěžší část – nasednou do autobusu a rozloučit se se Zlatým lvem i celou Dolní Bečvou, protože teď je to už minulost, která nás zahřívá v srdcích, a na kterou si určitě rádi vzpomeneme.

Aďa

Pár fotek z vánoční schůzky, vonící cukrovím a předvánoční pohodou....

Každoročně pořádá Charita pro seniory mikulášskou besídku. Každoročně jsme jako skauti zváni, abychom si také připravili nějaké vystoupení. Letos účinkovala naše Lvíčata - holky s krásnou scénkou o vánočním dárku, které završila zpíváním koled. Bobři přispěli krátkou scénkou - stínohrou na téma skautské idylky. Pár dokumentačních snímků naleznete zde.

Výprava přes Skalní vrch ke Zlaté studni byla vydařená. Zablbli jsme si na sněhu na palkovické sjezdovce (sice byl umělý a pořádně zmrzlý, ale to nás neodradilo). Než jsme vyšplhali po sjezdovce, začalo lehce krapat, zdálo se, že nám počasí nebude přát. Schovali jsme se do lesa, a během toho, co jsme si vařili polévku a opékali buřty se vše změnilo a ukázalo se nám dokonce sluníčko. Na Maguni jsme zahráli hry, udělali pár uměleckých fotek ;-) a putovali za Šachistou hledat Zlatou studnu. Po urputném hledání jsme se museli smířit s tím, že její tajemství nám zatím zůstane utajeno. Nebo, že by mlok se zlatými skvrnami na těle, bylo to hledané tajemství? Odtud to bylo již jen kousek do Lhotky a čas zbývající do odjezdu autobusu začal být neúprosný. Stihli jsme to tak akorát, dokonce jsme ještě stihli zhodnotit své síly v přetlačované. Nebylo nás mnoho, ale i tak jsme prožili pohodovou sobotu v přírodě s kamarády. A náš výlet je zdokumentovaný zde.

Listopadová výprava za tajemstvím Královy hory dopadla báječně, objevili jsme nejen krásy této hory, ale také Kozlovické hory či Babí hory, užili si sluníčka, vyzkoušeli své znalosti mapy, práce s buzolou, ovládání rovnováhy, hledání "kešky" a nakonec byli ve vodě jako doma (jako správní bobři). Však se koukněte zde.

Začátkem října se ke mně dostala pozvánka na mši svatou, obětovanou na zesnulé skauty…

O měsíc později jsme společně s Honzou vyrazili jako jediní zástupci 3. a 5. oddílu Místek do ostravského kostela sv. Václava, jak jsem se později dozvěděla, tento chrám je nejstarší a nejvýznamnější historicko-kulturní památkou Ostravy. Zaparkovali jsme raději dále od kostela, abychom neměli problém s parkováním. Měli jsme dostatek času, proto jsme šli ke kostelu oklikou přes Černou louku, nechtěně se zamíchali do lampiónového průvodu více než desítky rodin.

Když jsme došli ke kostelu, zarazilo nás, jak je kolem klidno a ticho. Před kostelem postávalo pár skautů. Vešli jsme do téměř prázdného kostela, který nás přivítal chladem a strohostí. Zaujala mě výstava, která přibližovala těžký osud chrámu. Do 18 hodiny se nás sešlo včetně otce biskupa 39. Poslední mohykáni na zádušní mši... přesně tak jsem si připadala...

Samotná mše sv. byla úžasná – hrály a zpívaly světlušky, které dojely až z Opavy se svými rádkyněmi a kytarou… Otec biskup nás posílil svým slovem a vyzval tomu, abychom se uměli v životě orientovat, v každé situaci uměli nalézt to správné řešení, vzdělávali se, četli knihy.

Po bohoslužbě nás čekalo milé překvapení – oplatky a teplý čaj. Takže zatímco jsme se občerstvovali pro cestu domů, mohli jsme si s ostatními skauty povyprávět. Velice milé bylo setkání se Sokolem, který jezdíval dříve na tábory 3. dívčího oddílu Místek, či právě skautkami z Opavy.

Na závěr bych chtěla říci, že jsem byla hrozně ráda, že jsme se zúčastnili, povzbudilo mne to ve víře i skautování. Trošku mne však mrzelo, že se nás sešlo tak málo. Přesto byla účast větší než v roce 2007 :). Takže doufám, že to příští rok bude lepší a na otce biskupa nebudou koukat prázdné židličky, ale zvědavé oči dětí…

Markéta

Na sobotním ranním srazu mi moc veselo nebylo… Místo početné skupiny Bobrů mě na zastávce čekal pouze Vilda a Aďa… Odvezla jsem je teda autem do Hodoňovic, kde jsme začali pomaloučku obydlovat salesiánskou chaloupku. Zároveň se rozšířil počet účastníků o Chroma a jeho kamaráda Marka, Pačesa a „domácího“ Šerifa.

Vrhli jsme se do práce – vyrobit si draka na nedělní drakiádu, nachystat konstrukce mladším Lvíčatům a Svišťům, topit, navařit si něco dobrého k obědu, nachystat tajnou šifru… Ale hlavně, hlavně šlo o to, aby bylo veselo…

Po druhé hodině jsme vyrazili na pískovnu – s vlastním drakem ve vzduchu, normálně, jako když jdete na procházku se psem, a přitom za sebou nechávali fáborky a pár úkolů pro Lvíčata a Sviště, kteří nám měli být každou chvíli v patách. V pískovně je čekala osmisměrka s obrázky. Protože jsou správné světlušky a vlčata, povedlo se jim ji vyluštit, a to dokonce i bez prupisky… A my vyrazili hlouběji do Metylovické hůrky, užít si krásného, leč chladného počasí - zkoušeli pouštět draka, i když přestal foukat vítr, chodit poslepu, běhali z kopce, povídali si vtipy,…

Vrátili jsme se večer, kopeček byl plný Lvíčat a Svišťů (přijeli skoro všichni - celých 19) – takže jsme jim ochotně pomohli nejen sníst, ale také nachystat večeři, v mezičase dodělali ještě chybějící kostry na draky, přijela taky Kejtí… a pak jsme se hráli aktivity. Úžasná hra. Protože nás notně unavila, vydali jsme se ven pustit dva lampiony štěstí a poté ještě na noční procházku a někteří na filmotéku…

Tou dobou již Lvíčata a Svišti usínali po perném dni v postelích – nejprve luštili tajnou šifru, šli po fáborkách do pískovny, dodělávali draky, hráli hry a zpívali písničky v nové herně. Na přání některých kluků jim ještě Chrom povyprávěl napínavý horor.

V neděli ráno jsme stihli jen posnídat a už byl čas jít na mši svatou. Po ní byl oběd a začala se chystat samotná drakiáda. Balit věci, uklidit, chystat doprovodné disciplíny, samotné draky…

Kolem druhé hodiny se areál kopečku naplnil – přijeli rodiče, kamarádi, dokonce i někteří Bobři (Aňa, Bibi, Šachista). Drakiáda se rozjela naplno. Pravda, vítr nám příliš nepřál, a právě proto mohli draci létat všemi směry (stačilo jen utíkat žádaným směrem :)). Bylo velmi těžké určit, který je nejhezčí. Oceněno proto bylo více draků, kteří splnili různá kritéria.

Dalším blokem byly různé disciplíny – luk, vzduchovka (na ty se stála fronta i po oficiálním ukončení…), gól na branku, chůdy, překážková dráha, poznávání čísel po hmatu, navíjení autíček, skládání puzzle aj. Vždy musely děti prokázat nějakou schopnost či umění si poradit.

Oficiálně byla drakiáda ukončena, pro zájemce však bylo ještě možné posedět u ohně, opéct si buřta, popovídat si :)

Myslím, že se víkendovka opravdu vydařila, což bylo znát na obličeji všech zúčastněných dětí. Jejich rozesmáté obličeje vyhladily vrásky z toho, že se této akce účastnilo tak málo Bobrů…

Markéta

První letošní výprava s přespáním kdesi na chatě v Beskydech (nedaleko vrcholu Prašivé) byla určena pro Lvíčata - kluky, kteří mají schůzky ve čtvrtky. Bylo nás devět a akce se velmi vydařila. Více bude upřesněno později :).

V pátek 23.9. jsme se sešli na vlakovém nádraží (Monty, Denis, Honza, Patrik, Martin a Markéta) a vydali se na dobrodružnou cestu s plnými batohy na zádech (Honza, který jediný jen vážil, nesl 12 kg). Bez problémů (tj. ač se zpožděním, tak bez toho, aniž by nám nějaký spoj ujel) jsme dorazili do Lidečka. Monty nás bezpečně dovedl na 5 km vzdálené tábořiště.

Pak jsme rychle postavili stany, rozdělali oheň, připravili si večeři, chvíli poseděli u ohně s kytarou a šli spát.

Ráno jsme se pozdravili také s Bleskem, uvařili vločkovou kaši ke snídani, pozdravili ostatní trampy a vyrazili do skal. Zde jsme se kochali, objevovali jeskyně, hráli schovku a jiné hry, slaňovali, sbírali hřiby... Po návratu na tábořiště jsme si připravili výbornou večeři a kolem deváté hodiny odpadli únavou.

V neděli nezbylo než posnídat, sbalit, uklidit tábořiště a vyrazit do Lidečka na mši sv. Po ní nás čekaly Čertovy skály a v nich opět slaňování. Ve tři hodiny jsme již seděli na nádraži a netrpělivě čekali na vlak, který nás opět odvážel do pohodlí a tepla našich domovů.

Během celého víkendu se nám dařilo objevovat maličkosti každého dne – od všelikého tvorstva, kouzelného nebe plného hvězd až po praktické věci, jako je vaření na ohni, stanování, krájení chleba nebo také vyžití ve skalách. A také jsme zažili spoustu legrace nejen díky osobitému podání skvělých vtipů.

A co říci na závěr? Nejlépe shrnout výsledky rozhovorů s jednotlivými účastníky:

Že jsme měli štěstí na perfektní slunečné počasí, strašně se všem líbilo slaňování a rozhodně stálo za to se výletu účastnit.

Také nás překvapila krásná krajina, skály, líbilo se slaňování, ujala se hláška „barva“ či „neruš, mám jednání“ a některé také to, že nedorazil Číňan.

Shodli jsme se také, že na příští akci si vezmeme i to, co jsme zapomněli ;-)

No a ostatním vzkazujeme, že udělali velkou chybu, že nejeli, neboť my jsme si to parádně užili a byla legrace. Zdokumentováno je vše zde.