Zlatá horečka 2009 aneb boj o přežití

Aktuality

21.červen 2010, 11:30

Díky všem Bobrům za to, že jsme s vámi prožili tento školní rok. Doufáme, že se vám líbil, že jste se naučili něco nového, prožili spoustu legrace a že se sejdeme na táboře a pak další školní rok v klubovně. Žebříček toho, jak jste byli úspěšní v získávání pessos - zde. Seznam VIP zlatokopů, kteří se při kontrole prokázali zlatokopeckým pasem a ještě pessosy (tj. nic z toho neztratili a uměli dobře hospodařit), je možné si prohlédnout zde.

Legenda

Na naší první schůzce nás navštívil Jan Eskymo Welzl, cestovatel, dobrodruh, lovec, obchodník a také spisovatel.

Urazil tisíce kilometrů pustým a neprobádaným územím východní Sibiře, bez dostatečných zásob a výstroje a k tomu sám a sám. Welzl měl šílenou odvahou a k tomu skálopevné zdraví. Dokázal neuvěřitelné. Cestoval bez mapy a kompasu, veden jen sluncem a hvězdami a pevným odhodláním. Postupoval neproniknutelnou tajgou, divokou tundrou a zrádnými bažinami, stále na sever. Každý den cesty byl naplněn neočekávanými příhodami, novým dobrodružstvím, nejednou stál tváří v tvář smrti. Nic ho nemohlo zastavit, ve všech situacích a se vším si dovedl poradit. Tak běžely měsíce a utíkala léta. Koníka a dvoukolou káru, s nimiž se na tuto cestu vydal, vyměnil za sobí spřežení, živil se lovem a občas vyměnil potraviny u domorodců. Štěstí Welzla neopouštělo a jednoho dne uviděl zamrzlé Beringovo moře.

Jeho konečným cílem byly Novosibiřské ostrovy daleko za polárním kruhem. Byla to soustava mnoha ostrovů a ostrůvků. dokonale odříznutá od ostatního světa. Ruský kapitán přepravil Welzla na velrybářském škuneru na pobřeží jednoho z ostrovů a zanechal ho s trochou zásob a výstroje na pustém břehu. Welzl se pustil do práce. Objevil ve skále jeskyni, kterou si upravil, nasbíral zásobu naplaveného dříví a tak strávil sám polární zimu. Můžeme se jen domýšlet, o čem přemýšlel tento muž při mihotavém chvění polární záře, při běsnění ledových vichřic a příšerném praskání ledových ker, které se vzdouvaly a lámaly mrazem.

V té době vypukla na Aljašce zlatá horečka. Na jaře přivál ledový vítr zlatokopy i na Novou Sibiř. To už se Welzl seznámil s okolními obyvateli, s eskymáky, a polárníky evropského i amerického původu. Jako lovec, obchodník s kožešinami a zlatokop projel celou Arktidu. Se smečkou eskymáckých psů rozvážel po ledě mezi ostrovy poštu a zboží nezbytně nutné a na severu hledané. Na plachetnici se přepravil i na Aljašku, kde v pobřežních městech vyměňoval za kožešiny zásoby pro své obchody. Se svými indiánskými přáteli se plavil v kánoi po aljašských řekách, poznal zlatonosný Yukon, projel pověstnými peřejemi White Horse (Bílý kůň) a nebezpečnými Five Fingers (Pěti prstů). Zdržoval se v oblasti Klondiku. pobýval v Dawsonu, byl vídán v aljašském městě Nome a pevnosti Gibbonu. Welzl nerad přiznával, že se na mapě nevyzná a kompasu nerozumí, ale vyvažoval to svou přirozenou inteligencí a jakýmsi šestým smyslem. Vše, co věděl a uměl, měl z vlastního poznání a po svém si dovedl poradit s každým problémem. Byl dobrosrdečný a poctivý a zřejmě pro tyto své osobní vlastnosti byl v roce 1903, ve svých pětatřiceti letech, zvolen na Novosibiřských ostrovech náčelníkem a nejvyšším soudcem. Jeho jméno bylo známé po celém Severu, bílí polárníci mu říkali Arctic Bismarck, domorodí eskymáci Moojok Ojaak (Pojídač medvědů).

A právě tento člověk nám přišel říci, že pokud se budeme chtít za zlatem také vypravit, rád nám pomůže radou a zkušenostmi.

Do začátku nám vyrobil seznam nezbytných věcí, které sebou na sever potřebujeme – včetně orientačních jejich orientačních cen

Takže – honba za pessoss a práce na sobě samých právě začíná!

Dokumenty